V rámci naší série „20 literárních překladatelů do 40“ jsme hovořili s literárním překladatelem afrikánštiny, nizozemštiny a francouzštiny Jan Steyn.
Poslední překlady: Suicide by Edouard Levé; Sirotci od Hadriena Laroche
Extracurricular: Book Critic; PhD kandidát na Cornell University
Číst: Výňatek z děl Edouarda Levého.
Co právě překládáte?
V současné době pracuji na projektu bez vydavatele: první kolekce povídek Fatou Diome, La Preférence Nationale. Diomeův hlas se tak neočekávaně stříhá; je to skvělé protijed k anodynské próze povídek vycházejících z mlýna MFA. Samozřejmě to také nutí žertovat k editorům vyškoleným v této tradici a nemyslím si, že by někdo mohl obviňovat nakladatelství, že nepřijal knihu povídek, což bude téměř vždy charitativní dar ve službě dobré literatury. pro ně. Přesto si nemyslím, že by se někdo, kdo nemá alespoň malou predispozici k naklápění na větrných mlýnech, rozhodl stát se překladatelem.
Jaký přístup nebo postupy uplatňujete při překladu?
Můj přístup teď není stejný, jako když jsem začal. Když jsem poprvé začal překládat, provedl jsem důkladnou studii každé práce, zaznamenal jsem důležitá opakovaná slova a fráze, anotoval všechna díla od autora, který četl, přečetl jsem všechny tiskové a akademické články, na které jsem mohl dostat ruce. Od té doby jsem si uvědomil, že první spontánní dojem je křehkou věcí. Rád čtu malé okrajové poznámky, když čtu, ne o knize, ale o mé reakci na knihu. A pak to rád prodiskutuji s dalšími čtenáři. Mnohem více jsem se zaměřil na to, jak kniha funguje jako stroj pro zapojení čtenářů, a otázkami, zda čtenáři v jiné kultuře mohou být zapojeni podobným nebo rovnocenným způsobem, než o význam.
K jakým dílům nebo regionům přitahujete?
Jsem omezen svými jazykovými schopnostmi - afrikánština, holandština, angličtina a francouzština - do regionů, kde tyto jazyky existují. Jak se ukazuje, to mi dává spoustu práce. Nejprve jsem čtenář a poté překladatel. Ve skutečnosti je pro mě velkou úlevou zjistit, že něco, co opravdu miluji, již existuje v překladu nebo je již překládáno. To mě vezme z háku. Díla, na která se cítím nejvíce přitažlivá, jsou díla, o kterých stále mluvím se svými anglofonními přáteli (nebo studenty), ale pak je nemůžu požádat o přečtení.
Kdo nebo co jsou někteří nepřekládaní spisovatelé nebo díla, která byste chtěli vidět v angličtině? Proč?
Willem Anker je nejlepší nepřekládaný spisovatel a jeden z nejlepších spisovatelů, který jsem četl v afrikánštině. Když jsem ho četl, cítím, že je naprosto nezbytné, aby někdo zpřístupnil svůj hraniční román Buys čtenářům Cormaka McCarthyho.
Z jakého zajímavého literárního vývoje se odehrává jazyk nebo region, z kterého překládáte?
Řekl jsem něco o francouzštině (Diome) a afrikánštině (Anker), takže mi dovolte odpovědět na tuto otázku poznámkou o nizozemské literatuře. Zdá se mi, že v holandštině došlo k náhlému výbuchu mladých talentovaných autorů, který se dosud nezaregistroval v anglickém překladu. Nedávno jsem četl vynikající knihy autorů ve svých dvacátých a třicátých letech - Philip Huff, Lize Spit, Haro Kraak - a také etablovanější autoři, jako je Thomas Rosenboom, kteří se dosud v překladu neobjevili. (Samozřejmě ani některá důležitá díla světel, jako je Gerard Reve, zůstávají neanglizovaná). Z manžety, příliš rychle a příliš široce, bych řekl, že tato nová díla jsou menší, osobnější, humbler, jemnější, méně existenciálně vážná a méně dána na propracování fantazie (i když je předpoklad fantastický) než jejich předchůdci. A výsledky považuji za docela příjemné.
Jakému problému čelíte v poslední době?
Fatou Diome má některé vtipné pasáže o produktech bio (bioprodukty). Je téměř nemožné dosáhnout správného tónu; je příliš snadné vklouznout do jednoduchého humoru anti-hipster nebo satiry typu Portlandia, který se jednoduše nevztahuje na čas a místo příběhu Diome. Její humor sotva zakrývá pocit znechucení ve prospěch spotřebitelů bioproduktů bioproduktu ve vztahu k domácím pracovníkům, které zaměstnávají z bývalých kolonií, kteří si nemohou sami dovolit, a jsou v jistém smyslu srovnáni s těmito drahými „všemi přírodními“ luxusními výrobky. Ale tlačte příliš na znechucení a humor je ztracen. Jedná se o vyrovnávací akt, který zahrnuje posouzení toho, co je důležité v tom smyslu, že originál vytváří a jaké části nebo jakou kombinaci částí mohou a měly by být přeneseny do přijímací kultury.
