8. listopadu 1948 se v kavárně Notre-Dame v Paříži setkali Karel Appel, Constant, Corneille, Christian Dotremont, Asger Jorn a Joseph Noiret. Později téhož dne bylo vytvořeno hnutí CoBrA. Přestože to trvalo jen čtyři roky (1948-1951), je stále považováno za jedno z nejvlivnějších poválečných uměleckých hnutí.
Význam názvu hnutí
Asger Jorn pocházel z Kodaně, Joseph Noiret a Christian Dotremont přišli z Bruselu, zatímco Karen Appel, Constant a Corneille byli z Amsterdamu. Rozhodli se tedy pojmenovat svůj umělecký kolektiv na základě iniciál jejich domovských měst: Co (penhagen), Br (ussels) a A (msterdam). Později se k CoBrA připojilo více umělců z celé Evropy a USA, což mělo za následek změnu jména v roce 1949, kdy jej zakladatelé změnili na Internationale des Artistes Expérimentaux. Nové jméno však nikdy nezískalo nad kritiky nebo milovníky umění, a tak pro umělecký svět zůstaly známé jako hnutí CoBrA.
Manifest
Několik dní po setkání v Café Notre-Dame podepsali zakladatelé hnutí CoBrA manifest, který napsal Christian Dotremont, nazvaný „La Entata entendue“ (Případ byl vyřešen). Manifest, který byl krátce nato zveřejněn v časopise Reflex, představil umělecký styl, jaký by toto nové evropské avantgardní hnutí mělo. Zakladatelé CoBrA prostřednictvím svého textu odmítli sterilní umělecké formy, které dominovaly umělecké scéně v předchozích dvou desetiletích.
Název manifestu byl hra na titul předchozího dokumentu, který v roce 1947 napsala odtržená skupina belgických a francouzských surrealistů, s názvem „La case est entendue“ (Případ je vyřešen). Asger Jorn a Christian Dotremont byli členy této skupiny, takže název manifestu měl pro ně hlubší význam, což mělo poukázat na kritiku členů tradičního surrealismu členů CoBrA.
Asger Jorn, De Groene Baard, 1939 © Helena / Flickr
Umělecký styl
Přestože původní členové CoBrA byli ustanovenými umělci známými před vytvořením hnutí CoBrA, jejich potřeba uměleckého znovuzrození byla důvodem, proč vytvořili tento umělecký kolektiv. "Chtěli jsme začít znovu, jako dítě, " řekl Karel Appel. Vytvořili tak nekonformní umělecké hnutí charakterizované uměleckými díly s intenzivními barvami a výraznými tvary, které byly inspirovány dětskými kresbami, uměleckými díly ze staré Afriky a Asie, mytologií a uměleckými díly osob se zdravotním postižením. V domnění, že naturalismus a abstraktní umění jsou velmi sterilní a konzervativní, se umělci CoBrA snažili vytvořit kousky, které nedodržovaly žádná pravidla ani normy. Proto malovali obrazy zobrazující zvířata, lidi a fiktivní postavy způsobem, který se žádný umělec neodvážil udělat dříve. Pro ně byl proces malby mnohem důležitější než konečný výsledek a bylo řečeno, že se rozhodli vytvořit dětské obrazy, aby tuto zprávu sdělili publiku.
Politické přesvědčení
CoBrA bylo také politické hnutí a marxistické víry jejích zakladatelů hrály zásadní roli v jejich uměleckých stylech. Jako oponenti individualismu často vytvářeli nástěnné malby, publikace, tisky a projekty spolupráce. Například v roce 1949 zůstali členové CoBrA v domě po dobu jednoho měsíce pro dánské studenty architektury v Bregnerödu a všichni společně zdobili místo malbami, sochami a básněmi.
Skutečnost, že žili v poválečném období se svými městy zničenými během druhé světové války, samozřejmě zvýšila jejich potřebu vytvářet smysluplné umění. Snažili se tedy kreslit obrazy, které uváděly opozici umělců vůči dominantním západním ideologiím, a často byl obsah těchto obrazů inspirován násilnými událostmi druhé světové války.
Karel Appel, Vechtende Vogels, 1954 © Helena / Flickr
