Není pochyb o tom, že jazyk používaný Makedonci je starý, i když otázka jeho klasifikace vyvolala tvrdé argumenty. Někteří tvrdí, že makedonština není ve skutečnosti jazykem, jen bulharským dialektem, zatímco jiní tvrdí, že by se vůbec neměla nazývat „makedonština“ (protože to je také název regionu v severním Řecku). Ujišťujeme vás však, že zde můžete zápasit s těžkými otázkami a rozbalit historii jazyka, je Kulturní výlet.
Tržiště ve starém městě ve Skopje v krásném letním dni v Makedonii © SF / Shutterstock
Makedonské hlavní město Skopje je fascinujícím místem. Okolní flóra se cítí být středomořská, i když je země vnitrozemská. Důležité budovy - nebo budovy, o kterých si myslíte, že jsou důležité - vypadají řecky. Vedle nich jsou další druhy budov, které se zdají známé každému, kdo cestoval v bývalé komunistické východní a střední Evropě. A omítnutá na těchto budovách a mezi tím středomořská flóra je jediný konkrétní znak, který vám říká, že jste ve slovanské zemi: cyrilská abeceda.
Architektura a budovy města Skopje © Autentické cestování / Shutterstock
Ve Skopje najdete také sochu muže, který vytvořil ranou verzi cyrilice a posmrtně jí zapůjčil své jméno. Mezi bílými sloupy a bronzy, trápenými králi a válečníky jsou dvě vousaté postavy, které vypadají zřetelně nábožensky a drží symboly, aby prokázaly svou pozici: stylizovaný pastýř a kniha. Tito dva muži jsou svatí Cyrila a Metoděje, uctívaní po celém slovanském světě kvůli službám, které platili tomuto jazyku a lidem, kteří mluví všemi jeho variantami.
Socha ve Skopje © SF / Shutterstock
V dnešní době mají odborníci tendenci seskupovat slovanské jazyky do tří oborů: východní větev, která zahrnuje rusky, ukrajinské a běloruské; západní větev složená z češtiny, slovenštiny, polštiny a několika menšinových jazyků; také jižní, jazyky bývalé Jugoslávie (slovinské, chorvatské, srbské, bosenské a černohorské) plus bulharské a makedonské. Když Cyril a Metoděj šli po Zemi v 9. století, tyto jazyky se jen stěží začaly rozlišovat.
Tito dva eventuální světci, kteří přišli z oblasti kolem Soluně v tehdejší Byzantské říši, dostali gargantuánský úkol: Křesťanství Slovanů Moravy. Pokud toto jméno dnes odpovídá jihovýchodní polovině České republiky, tehdy označovalo území, které se táhlo od jižního Polska po západní Maďarsko. Protože byli sami Slované, byli oba mniši dobře vybaveni, aby se mísili se svými severními protějšky. Dokázali také dělat to, o co se žádný ze severanských Slovanů nepokusil: převést Bibli do jazyka, který by byl pro nekonvertované masy srozumitelný.
Architektura a budovy Skopje, jednoho z několika měst, které lze v jeden den snadno navštívit z Kosova © Autentické cestování / Shutterstock
Žádná verze slovanského jazyka však nebyla kodifikována a její zapsání nejprve vyžadovalo vytvoření jazyka schopného zachytit jeho zvuky. Udělali to pomocí hlaholické abecedy, která se zdá moderním očím runická nebo dokonce Tolkienova. To by se nakonec vytvořilo v jednodušší, ale podobně užitečné cyrilské abecedě, která je nyní standardem v mnoha zemích slovanského světa, včetně bývalého Sovětského svazu - také dnešní Makedonie. Pomocí tohoto fascinujícího předchůdce cyrilice napsali jazyk, který se nyní nazývá staroslověnský.
Jazyk, který Svatí Cyrila a Metoděje kodifikovali a použili k překladu Bible, byl v podstatě jazyk, kterým mluvili, který byl v té době oboustranně srozumitelný - i když pravděpodobně ne stejný dialekt - s moravským Slovanem. Je však obtížné pojmenovat tento dialekt. Svatí byli Slované z řecké Makedonie, nikoli ze země nyní známé jako Makedonie. Nebyli ani z dnešního Bulharska. Samozřejmě, když mluvíte o 9. století, musíte si uvědomit, že každý dva Slované z těchto tří míst by se mohli navzájem pochopit.
Lidová skupina Albánská kulturní společnost Jahi Hasani z Cegrane, Makedonie © Zvonimir Atletic / Shutterstock
Od staletí se slovanské jazyky vyvinuly do bodu, kdy by makedonská návštěva Moravy mohla asi jen vybrat několik položek v nabídce, a ne o nic víc. Makedonština v Bulharsku by však byla schopna udělat mnohem lépe. Jazyky jsou tak podobné, že Bulhaři neuznávají všeobecně makedonštinu jako svůj vlastní jazyk, někteří raději místo toho odkazují na bulharský dialekt. Ve skutečnosti by lidé žijící v tom, co je nyní Makedonie, po dlouhou dobu sami říkali totéž. Nazývali svůj jazyk bulharštinou, ačkoliv bylo dost odlišné, že v 19. století se při pokusech o sjednocenou kodifikaci vypukly divoké neshody. Bulharští intelektuálové nicméně nakonec odmítli veškeré kompromisy sjednoceného makedo bulharského jazyka.
Výzvy k nalezení jiného názvu jazyka rostly hlasitěji a trvalěji, když rostla myšlenka na samostatný makedonský národ, ale to neznamená, že makedonský jazyk předtím neexistoval. Tato volání dosáhla hlavy až po první světové válce a makedonský jazyk v jeho moderní podobě nebyl kodifikován až do roku 1944. Od prvních výkyvů makedonského nacionalismu byla otázka Makedonie - s jazykem zahrnutým - hluboce zaklíněný uprostřed politické bitvy. „Politické názory na makedonský jazyk“ má dokonce i svou vlastní stránku na Wikipedii. Kromě politiky však kodifikace odrážela pouze jazyk, který lidé již mluvili.
Lidé procházejí starým městem skopje, které se skládá z mnoha úzkých uliček plných obchodů, restaurací a dokonce i tržišť © trabantos / Shutterstock
Při pokusu o zodpovězení otázky, který jazyk se dostane k přímému předkové, je možná nejsprávnější odpovědí jak makedonská, tak bulharská. Nakonec oba zabírají svou vlastní větev slovanského lingvistického rodokmenu. Oba si zachovávají prvky dlouho ztracené z jiných slovanských jazyků-článků, například také způsob, jakým se oba vypořádávají se slovesami. Jejich lexikon se podobá východoslovanským jazykům, jako je ruština, i když jejich geografický původ by je měl přiblížit k jihoslovanským jazykům, jako je srbština.
Makedonština a bulharština se vyvíjely odlišně od ostatních slovanských jazyků, což byl proces, který začal hned v době, kdy se Cyril a Metoděj rozhodli napsat svůj rodný dialekt. Když vznikla stará církevní slovanština, existoval prostě jeden jazyk, zatímco nyní existují dva.
Pro některé by rozhlédnutí po Skopje mohlo vyvolat ukradené symboly, jako jsou řecké sloupy nebo dva světci. Ačkoli nikdo nezpochybňuje svůj status nezávislé země, politické bitvy se stále potýkají kolem Makedonie, i když byste to nikdy neměli podezírat, když procházíte hlavním městem a směřujete k Cyrilu a Metoději. Šli po řece, kde nyní stojí jejich socha, když se vydali na Moravu? Nevolali by do této oblasti domů, ale v tomto případě na ně mohou určitě Makedonci - a Bulhaři, dokonce i Řekové - vznést nárok.
Lidé procházejí starobylým kamenným mostem v macedonském hlavním skopje vedoucím na macedonské náměstí © trabantos / Shutterstock
