V tomto mash-upu bajky a kulturního komentáře představí odborník v Šanghaji Rachel Deason fiktivní Wang Ayi, šanghajskou každou ženu a královnu včela městských pyžamových oděvů.
V módní čtvrti Šanghaje v Xuhui je to mírný podzimní den. Expati využívají vzácné modré nebe se středními odpoledními joyridy na svých zapůjčených Ofo kolech. Pouliční zametače jsou v plné síle a kartáčují spadané listí z chodníků, aby se prodloužilo léto. Mladé transplantáty z měst úrovně 2 chodí se svými psy v nejlepším oblečení, protože vědí, že je to ten pravý den, kdy se může pochlubit svým nově objeveným stavem. Každý vypadá nejlépe, a Šanghaj ukazuje svou dobrou stránku.
Tehdy Wang Ayi vyšel ven.
Apartmán Wang Ayi, zasunutý mezi luxusní masážní salon a kavárnu, zůstává většinou bez povšimnutí. Koneckonců, je to jen o něco více než jeden pokoj, vytáhlý zápachem páchnoucího tofu včerejší noci a osvětlený pouze modrým světlem krabicové televize v rohu. Před jejím bytem je zářivá nevěsta na misi, aby získala dokonalé předběžné fotografie. Její šaty, i když pouze pronajaté pro tuto příležitost, stojí více než měsíční nájem Wang Ayi.
Starší Shanghainova žena - zvaná ayi, teta, která označuje její pokročilý věk - vypadá, jako by nepatřila. Je pozdě odpoledne a stále nosí pyžamo: růžové, dvoudílné bavlněné číslo s přehozem, které koupila v obchodě, který nějak přežil příchod Taobao, čínská odpověď na eBay.
Když chodí po ulici a vleče za ní válecnou tašku, vypadá, jako by se zastavila u stánku se zeleninou na rohu. Ale pořád jde. Otočí se doleva, taška z tote nechává vytékat drobné vřískot, jak se točí za rohem. Vstoupí do stanice metra a taška jí padala po schodech za ní.
A tady jsou, levá a pravá, vpředu i vzadu, oblečená v dvoudílných bavlněných pyžamech s přehozem: překrývají ostatní šanghaje. Jejich manželé jsou s nimi také: někteří bez košile a v boxerských šortkách, jiní s podobnými čísly ze dvou kusů bavlny.
Generace, která se narodila uncool
Jak se Šanghaj stává stále trendnějším, může být snadné ignorovat pyžamové - ale jsou tam. Jsou to starší generace, která si pamatuje bydlení šikumenu před gentrifikací, kdy když jste žili v šikumenu, znamenalo to, že jste byli chudí. Jsou to generace, která se narodila uncool, sendvičovaná mezi městskými párty let, příliš mladá na to, aby si vzpomněla na řev 20. let, příliš stará na to, aby si mohla užít divoký divoký západ z 50. let. Jsou to všechno, co chce Šanghaj skrýt, a přesto vše, co z něj dělá město to je.
Z vnějšího hlediska - to je například městský úředník - pyžama na veřejnosti je necivilizovaný. Ve skutečnosti se jeden šanghajský sousedský výbor jednou pokusil zakázat nošení pyžam na veřejnosti právě z tohoto důvodu. Ale stejně jako u mnoha pokusů o zastavení města, opatření selhalo.
Wang Ayi má na sobě pyžama na veřejnosti stejná jako nedávná transplantace z města Tier 2, která nosí svůj kabát s více tisíci renminbi, aby chodila se svým psem. Wang Ayi, její pyžamo ukazují svůj vlastní druh bohatství. Jistě, pravděpodobně si je koupila před 20 lety a určitě nejspíš nestojí víc než sto renminbi, ale ukazují, že má čas na volný čas. Je tu něco o jejich nošení, které říká: „Vlastním toto město“.
Když Wang Ayi kráčela ulicí s rolovací taškou za ní, nese s ní auru chladu - ne takový druh chladu, který mají mladí na svých Ofo kolech, ale typ, který vypadne z mé tváře cool, I-přežil-kulturní-revoluce typu cool.
Nikdo se jí nemůže dotknout.
