Prvním a bezprostředním dojmem člověka po jeho propuštění z vězení je náš výběr Vanuatu pro naši globální antologii.
Obrovská hmota železa za ním sklouzla a uzavřela rok zadržení. Poslední rezonanční zvuky jeho řinčících kovů znamenaly pro Tôghàn nový začátek. Plánovaný život, rozhodl se. Začal padat jemný déšť, který, jak se zdálo, požehnal těchto prvních minutách svobody, o které si přál a snil. Jeho tlukot srdce odpovídal jemnému rytmu chvění kapek na jeho kůži, nyní zbledlému uvěznění. Jeho oči pomalu přecházely mezi stromy a balvany, objevovaly hory a údolí daleko. Když Tôghàn vystoupil, strážce umístěná na jednom z příspěvků vykřikla: „Uvidíme se příště!“ Tôghàn se zastavil, jemně otočil hlavu a prohlásil s mrtvou vážností: „Už příště nebude!“ Další strážný v okolí se rozesmál: „To říkají všichni!“ Tôghàn nechal oba muže s jejich vlastními vtipy. Déšť se zintenzivnil, obloha ztmavla na šedou a auta před průchozím pozemkem, který sloužil jako parkovací místo, procházely průvodem. Zvedl zavřené oči a Tôghàn zaslechl, jak se z hlubin jeho myšlenek vynořil malý hlas: „A teď to všechno začíná! Právě teď!"
Tento výňatek pochází z Tôghànu, který vychází ve francouzském originálu Alliance Française de Vanuatu, se úvodem nositele Nobelovy ceny za literaturu JMG Le Clézio. Přeložil Simon Leser.
